Pohádka o tom, jak bohabojný mnich do pekla přišel - 4. část

4. července 2016 v 18:28 | Fanda :-) Tylšar |  Veršované pohádky
XXVIII

Náš přesvatý otec hledá
kandidáta na misii,
který naši víru předá
ve vzdálené Austrálii.
Ten poslední sněden byl
za to, že jim děti křtil
a vyháněl ducha zlého.
Prohlásí ho za svatého!
Jenže my se nevzdáme,
chceme v díle pokračovat,
slovo Boží rozšiřovat,
náhradníka hledáme,
co by na misii žil,
Bohu dobře posloužil…"


XXIX

"Moje víra stále sílí,
žádná služba tady není,
zvládám i pekelné síly,
škoda mého přesvědčení.
Řeknu pravdu, než bych lhal,
já bych tu misii vzal.
S hrdostí a s velkým díkem
byl bych věrným služebníkem."
Mefistofa zapsala
si nabídku Pravoslava.
Prý to bude dobrá zpráva
a na závěr dodala:
"Necháme na vůli Boží
a na Otci, komu vloží


XXX

na ramena služby břímě,
až papeži zprávu podám.
Ve Vatikánu či v Římě
že nejlepší jsi, taky dodám.
Nechci tě moc, mnichu, chválit,
myslím, že už můžeš balit.
Za pět dnů se zpátky vrátím,
s vítězem se v dáli ztratím…"
Pravoslav má plnou hlavu
myšlenek a odhodlání,
těší se na povolání
do misionářského stavu.
A tak loučí se a balí,
za svůj osud Boha chválí.


XXXI

Už si chystá program mise,
jenom přípravami žije.
Však dlouhou dobu netěší se,
osud jeho nahnutý je…
Po týdnu se posel vrací,
v slovech naděje se ztrácí:
"Tak, Pravoslave, špatná zpráva.
Františkánům přednost dává
papež, svatý otec náš…
Bůh prý řídí jeho činy.
Spíš ukecal ho slovy svými
slizký páter Koniáš.
Nevím, čím ho přesvědčil,
mně se nikdy nelíbil…


XXXII

U zkoušek má čtyřky, pětky,
nepořádný, slabší víra.
Má však zasloužilé předky,
argument, co vždy zabírá…
Dělal jsem všechno, co umím,
rozhodnutí nerozumím.
S protekcí je vždycky svízel."
S těmi slovy posel zmizel…
Pravoslav ztratil i řeč.
Na nové kraje se těšil,
v duchu lidi z hříchu léčil,
v žaludku měl z toho křeč,
v očích slzy a třas brady,
moc chtěl pryč, už nebýt tady…


XXXIII

Mefistofa dobře tuší
rozmrzelost mnicha, a tak zrána
druhý den na dveře buší
v převleku za františkána.
"Buď zdráv, bratře Pravoslave,
hlasateli víry pravé.
Jdu s tím, co společné máme,
dohromady hlavy dáme,"
spustila hned u dveří.
"Odkdy něco společného
máme? Hleď si raděj svého!"
Pravoslav jí nevěří.
"Vždyť tě ani, bratře, neznám,"
řekl smutně, "Tak nás seznam."


XXXIV

"Jsem bratr Ambrož, nač ten spěch.
V klášteře za kopcem žiji.
Byl jsem jedním z mnoha těch
kandidátů na misii.
Kdyby papež vybral tebe,
chválil bych za volbu nebe.
Neceknul bych ani slovo,
uznal právo papežovo.
Ale Kony nakonec?
To mě tedy hodně mrzí.
Je to člověk zlý a drzý,
nelida a lakomec.
Největší šmejd, co já znám,
to ti tedy povídám.


XXXV

Je div, že ho vysvětili,
my františkáni ho dobře známe.
Petici jsme připravili,
najevo svůj protest dáme.
Právu budem kousek blíž,
jestliže nás podpoříš
a podepíšeš tento list,
který bude papež číst…"
V té petici psáno bylo,
že všichni níže podepsaní
volí cestu naléhání,
aby zlo nezvítězilo.
Že jsou volbou rozhořčeni,
ať svůj názor papež změní.


XXXVI

A pokud by se někdy měly
opakovat práva chyby,
(podepsaní byli smělí)
to raději zvolili by
za papeže jiného
více spravedlivého
člověka, co za to stojí,
či dokonce víru svoji!!!
Pravoslav jak ve snách byl,
nemyslel na to, co dělá,
i když se mu zdála smělá,
slovům psaným uvěřil.
Do ruky on pero vzal
a petici podepsal…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama