Pohádka o tom, jak bohabojný mnich do pekla přišel - 2. část

4. července 2016 v 18:52 | Fanda :-) Tylšar |  Veršované pohádky
X

A hned na svět vyrazila
najít v duši Pravoslava
skulinku, která tu zbyla,
podle pekelného práva.
Peklu by ho pojistila
a jí slávu připravila…
Však snadné to vůbec není,
čert si míní, život mění…
On pod statným dubem seděl,
v ruce žmoulal růženec,
tenhle starý mládenec
do modliteb knížky hleděl.
Modlitba mu ze rtů zněla,
husí kůži z toho měla


XI

naše mladá čertice.
Věděla, že krása ženy
nezabere velice.
Je pro mnicha nízké ceny…
Proto její přestrojení
v upracovanou ji mění
chudou ženu, věku Krista,
to zabere dozajista…
A hned ho i oslovila:
"Pravoslave, jak se daří?
Buďte zdráv i ve svém stáří!"
Otázka ho překvapila.
O rozhovor málo stál,
když tu v klidu rozjímal…


XII

"Kdo jsi, jak to, že mě znáš?"
Pravoslavův zazněl hlas.
"Roztrhlas mi Otčenáš,
rozjímám a nemám čas.
Také jménem oslovení
od cizího hezké není.
Nebudu ti, dcero, lhát,
tohle nemám vůbec rád."
A co Mefistofa na to?
"Sloužím ve vsi na faře
a od pana faráře,
vím, že vaše slova zlato
jsou. A pomůžete jistě
ženě nevinné a čisté."


XIII

"Nu což, radu dám ti rád,
pan farář je člověk milý.
Pokud budeš o to stát,
stačí-li na to mé síly.
Tak mi pověz, co tě trápí,
ale rychle, můj čas kvapí…"
A tady je odpověď,
kterou mnich slyšel hned:
"Jsem nešťastná a hříšná duše,
osud můj mě hodně leká,
snad na mě i peklo čeká,
povím ti to jednoduše.
Mám největší ze všech bolů,
propadla jsem alkoholu.


XIV

Je to horší, nežli zdá se,
chlap mne dávno opustil.
Chodím světem, jak jen dá se,
vzal i děti, smutek zbyl.
Peníze propiju hned,
nebaví mě tenhle svět.
Marně čekám na zázrak,
nejspíš vyřeší to vlak.
Skočím pod něj, bude konec
utrpení, trápení,
beznaděje, soužení.
Za životem zazní zvonec…"
Pravoslav si rady věděl,
proto jí hned odpověděl:


XV

"S tímhle raděj nespěchej.
Víš, je vždycky času dosti
vyřešit svou beznaděj
tím, že ti vlak zláme kosti.
Jsi přec taky boží dcera,
proto já ti do kláštera
dám psané doporučení,
tam tvou duši promění.
Je tam sester nejmíň dvě stě,
vstávat budeš brzy k ránu,
modlitbami k Bohu - pánu
přivedou tě k správné cestě…"
Tato mnicha slova milá
hříšnici nám rozčertila.


XVI

"Co ty o tom, mnichu, víš?
Zavřel bys mě do kláštera.
Jen se modlíš, jíš a spíš.
Takhle se to u vás dělá?
Mé potíže s flaškou
jsou pro tebe jen fraškou.
Tím bys nic nenapravil,
klášter ještě neuzdravil
z chlastu žádné hříšné tělo.
Ani modlení a řád
nevyléčí napořád,
i kdyby se hodně chtělo.
Jen bych klášter opustila,
ještě víc bych potom pila.


XVII

Jinak na to třeba jít,
poznat slast, co dobrý mok
umí v těle probudit,
udělat ten první krok.
Ta chuť lihu lehce změní
vlhkost v hrdle v potěšení.
Jinak bys mluvil, mnichu,
mít pár deci ve svém břichu…"
Mnicha ta řeč rozzlobila,
kousek pravdy na ní byl,
že se nikdy nenapil,
ješitnost se probudila.
Řekl ve své víře pevný:
"Nuže, pojďme do nálevny!"


XVIII

A tak s ní hned vyrazil,
aby jednou ve svém žití
pár skleniček urazil,
poznal radost, co je v pití.
Trvalo to jenom chvíli,
už se v krčmě posadili.
Mefistofa, věci znalá,
hned dvě číše objednala
nejlepšího tady pití,
(účet jde z pekelné kasy)
v duchu sobě povídá si:
Dobrá past i mnicha chytí…
Ten se chvilku ošíval,
nakonec si sklenku dal.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama