O krásné krčmářce - I. část

21. května 2016 v 19:17 | Fanda :-) Tylšar |  Veršované pohádky
O krásné krčmářce
===============

I

Bylo - nebylo, věřte - nevěřte mi.
Tam u obchodní cesty, kdesi,
v jedné obyčejné zemi,
na mýtince mezi lesy.
Chaloupka stála, nebo nestála?
A v ní krásná krčmářka bývala.
Pěkně rostlá, půvabná,
kůže jemná, hedvábná,
a na koho se usmála,
ten i srdce ztratil,
peníze i život zkrátil,
jak legenda říkala.
Nejen krásou svého těla
hospodu vždy plnou měla…


II

A aby to nebylo málo,
jedna zvláštnost se tu vkrádá.
Stáří se jí vyhýbalo,
byla pořád stejně mladá…
Jenže třikrát ouha, ouha,
uplynula doba dlouhá,
a chlapů, tátů od rodin,
sedalo tu míň a míň…
Auta, vlaky vystřídaly
dřevěné formanské vozy,
dávno pocestné nevozí,
každý rychle mizí v dáli…
Je to beze dne už rok,
co poslední tu vypil mok…


III

Z bídné situace zdejší
(z krčmy se stal nudný post)
byla stále mrzutější.
Někdo kráčí - že by host?
A tak koncem května vešel
Martin, který z cesty sešel.
Div se, světe, přírodo.
"Pozdrav Pánbu, hospodo!"
zahlaholil vesele…
"Pána Boha nech, kam patří,
ať s anděly se v nebi bratří.
Jsi v hospodě, ne v kostele…
Co přivádí tě, co si dáš?"
zahřměla jak satanáš…


IV

"Jdu z vandru, chvíli strávit,
odpočinout bych si chtěl,
dát si pivo, hlavu zchladit."
Vtom krčmářku uviděl,
jak tu stojí v celé kráse,
brada spadla a jak zdá se…
Holt, to už se někdy stává,
to je ona, láska pravá!
A hned se jí vyptával,
zda svobodná je ve svém postu
a proč má tak málo hostů,
že by k dílu ruku dal…
"Nu což, třeba dříví trochu,
naštípej mi, milý hochu!"


V

Jen co zmizel, knihu vzala,
setřela z ní prachu pel.
Do čtení se nahlas dala:
"Ve jménu mocností Jerichel,
ďáble, zjev se!" To není žert.
V místnosti stál starý čert.
A hned, že ji vidí rád,
zda nezapomněla snad.
Dnes že smlouva vyprší,
a hned usmívá se na ni,
že jí splní jedno přání,
když mají to výročí…
"Máš-li ještě kousek tužby,
přej si za své dobré služby.


VI

Ve smlouvě ses upsala
krví svou, jak se to sluší,
abys peklu dodala
každoročně jednu duši.
Nedáš-li peklu tento vděk,
vrátí se tvůj pravý věk.
Až ta chvíle nastane,
tvá duše v pekle zůstane.
Jediné, co zlomit může
tuto kletbu, co ďas psal,
je, že by si někdo vzal
babu starou - kost a kůže.
Tak miloval tu podobu,
co hodí se jen do hrobu."


VII

"Marně spěcháš, pekelníče,
na mou duši nechvátej.
Co se další duše týče,
trpělivost chvilku měj.
Mám tu hosta, hned tu bude,
duši získá peklo rudé.
A já další roky zase
budu chodit ve své kráse…"
Čertovi hned svítí oči:
"Víš, lidi mnohé hříchy tropí.
Pekelník však nepochopí,
že ti na to chlapi skočí."
Sedl za stůl, hnáty klátí,
čeká jen, až host se vrátí…


VIII

Netrvalo dlouho a Martin zpátky byl.
Spokojený, hodně práce udělal.
Ani ve snu netušil,
co s krčmářkou čert usmlouval…
Krčmářka však byla milá,
hned se s pivem přitočila:
"Nechtěl by krasavec snad
karty tady s pánem hrát?"
Martin sice souhlasil,
v duchu si však říká:
Co ten tu dělá, proč jí tyká?
Rozmrzelost marně kryl.
Proč se plete do díla?
Snad mu krčma patřila?


IX

Krčmářka ho uklidní:
"Z toho si nic nedělej…
Je to partner obchodní,
hlavně hraj a vyhrávej!"
Martin však víc nežli hraní
věnoval se krásné paní.
Očima s ní v jedno splynul,
tři zlaťáky své už minul.
Další tři si rychle půjčil
od čerta, aniž se bál.
Velkou chybu udělal,
oděvem svým za ně ručil.
Umíte si představit,
jaký konec mohla mít


X

tahle hra, co spolu hráli
tři nerovní karbaníci?
Pocestného obehrály,
pekla síly, hanebníci…
Čert se chvástal ze zvyku:
"Něco vám došlo, mladíku!"
Těšil se na odpověď,
však jinou uslyšel hned.
"Došlo, že ji miluji
celým srdcem, celou duší,
a aniž to ona tuší,
vezmu si ji, slibuji!"
Pro čerta však jeho hlas
je jak šlápnutí na ocas.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama