Květen 2016

Ostrov

31. května 2016 v 14:58 | Fanda :-) Tylšar |  Verše z počátků
Ostrov
=====

Tisíce modrých vlnek
tu zemi omývají…
Na pláži z písku zrnek
si jako děti hrají…

Ta země je jako placička,
když rozhlédneš se po kraji…
Prohřátá sluncem, maličká,
jak ostrovy už bývají…

Celý rok tam slunce svítí,
noci jsou plné hvězd…
Všude tam voní spousta kvítí,
tak nechej se svým srdcem vést…

Já ukážu ti všechna místa,
kam chodívám tajně snít…
Kde příroda i duše čistá
nachází nekonečný klid…

Vodopád i temnou tůni,
kde křišťálová voda pádí…
Orchidejí sladkou vůni,
v ní zůstane ti věčné mládí…

Říká se, že tahle voda
nejen láká ke koupání…
Zdraví i krásu ti dodá,
splní každé tajné přání…

A když už máš vody dost
i oblázků v potoce…
Můžeš si třeba pro radost
natrhat čerstvé ovoce…

A pak už ve stínu čeká
a láká tě k odpočinku…
Pod jinanem měkká deka,
tak posaď se na chvilinku…

Na ní můžeš v klidu snít,
jíst a pít anebo spát…
Spokojená, šťastná být,
radovat se, milovat…

Ten ostrov je místo lásky,
klidu, pokoje a něhy…
Rád tam chodím na procházky,
pozoruji mořské břehy…

Tak až ti někdy smutno bude,
až tě v duši zazebe…
Vzpomeň si na slunce rudé,
ten ostrov je i pro tebe…

Zavři oči, nech čas plynout,
představ si ten krásný svět…
Věř mi, nemůžeš ho minout,
budeš tam, než řekneš pět…

Svítání

29. května 2016 v 22:02 | Fanda :-) Tylšar |  Verše
Svítání
=====

Hvězdy už chystají se k spánku,
snít svůj galaktický sen…
Moc noci odplouvá ve vánku,
začíná krásný nový den…

Jak zrcadlo je hladina,
barev má víc než duha…
Občas ji vlnka protíná,
a můžeš vidět pstruha…

Na zeleni listů se třpytí
drahokamy kapek rosy…
To nejchutnější pití
pro vstávající kosy…

Procitá první ranní květ,
otevírá se sluníčku…
Na větvích mají ptáčci slet,
zpívají si písničku…

Jen žížala líně zírá,
své tělo protahuje…
V zemi je po ní díra,
po nebi mráček pluje…

Zelená žába u studánky
zamžourá okem lehce…
Ráda se dívá na červánky,
do vody se jí nechce…
A myška celá šedá,
pobíhá opodál…
Myšáka svého hledá,
kde zase flámoval?

Zajíčci ve svém pelíšku,
jako ty sní svůj sen…
A já ti píšu básničku,
pro krásný letní den…

Bouřka

23. května 2016 v 18:52 | Fanda :-) Tylšar |  Verše
Bouřka
=====

Nebeský pastýř zahání beránky,
co mu síly stačí, fouká…
Rádio hlásí, že budou přeháňky,
na obzoru bouře kouká…

Její těžké černé mraky
nesou vodu potají…
Protrhly s jejich vaky,
kapky na zem padají…

Dva mraky se hodně mračí,
slabou vůli mají…
Ukrývají sílu dračí,
do hádky se snadno dají…

Vrhají na sebe blesky,
další do sporu se vloží…
Slyšíš jejich silné třesky,
prostě dopuštění boží…

Ohně sviští oblohou,
hledají si pevný cíl…
Pomoci si nemohou,
vypouštějí hněv, co zbyl…

Nekonečné proudy vody
žene vítr do stínu…
Kreslí obraz nepohody
na promoklou krajinu…

Smáčí města, tramvaje,
zahrady i luční kvítí…
Nebuď smutná, pravda je,
i za mraky slunce svítí…

PS: Na tomto odkazu najdete fotky, jak to u nás dopadlo po té dnešní: http://fanda66.rajce.idnes.cz/Krupobiti_ve_Veseli_nad_Luznici_dne_23._05._2016/

O krásné krčmářce - I. část

21. května 2016 v 19:17 | Fanda :-) Tylšar |  Veršované pohádky
O krásné krčmářce
===============

I

Bylo - nebylo, věřte - nevěřte mi.
Tam u obchodní cesty, kdesi,
v jedné obyčejné zemi,
na mýtince mezi lesy.
Chaloupka stála, nebo nestála?
A v ní krásná krčmářka bývala.
Pěkně rostlá, půvabná,
kůže jemná, hedvábná,
a na koho se usmála,
ten i srdce ztratil,
peníze i život zkrátil,
jak legenda říkala.
Nejen krásou svého těla
hospodu vždy plnou měla…


II

A aby to nebylo málo,
jedna zvláštnost se tu vkrádá.
Stáří se jí vyhýbalo,
byla pořád stejně mladá…
Jenže třikrát ouha, ouha,
uplynula doba dlouhá,
a chlapů, tátů od rodin,
sedalo tu míň a míň…
Auta, vlaky vystřídaly
dřevěné formanské vozy,
dávno pocestné nevozí,
každý rychle mizí v dáli…
Je to beze dne už rok,
co poslední tu vypil mok…


III

Z bídné situace zdejší
(z krčmy se stal nudný post)
byla stále mrzutější.
Někdo kráčí - že by host?
A tak koncem května vešel
Martin, který z cesty sešel.
Div se, světe, přírodo.
"Pozdrav Pánbu, hospodo!"
zahlaholil vesele…
"Pána Boha nech, kam patří,
ať s anděly se v nebi bratří.
Jsi v hospodě, ne v kostele…
Co přivádí tě, co si dáš?"
zahřměla jak satanáš…


IV

"Jdu z vandru, chvíli strávit,
odpočinout bych si chtěl,
dát si pivo, hlavu zchladit."
Vtom krčmářku uviděl,
jak tu stojí v celé kráse,
brada spadla a jak zdá se…
Holt, to už se někdy stává,
to je ona, láska pravá!
A hned se jí vyptával,
zda svobodná je ve svém postu
a proč má tak málo hostů,
že by k dílu ruku dal…
"Nu což, třeba dříví trochu,
naštípej mi, milý hochu!"


V

Jen co zmizel, knihu vzala,
setřela z ní prachu pel.
Do čtení se nahlas dala:
"Ve jménu mocností Jerichel,
ďáble, zjev se!" To není žert.
V místnosti stál starý čert.
A hned, že ji vidí rád,
zda nezapomněla snad.
Dnes že smlouva vyprší,
a hned usmívá se na ni,
že jí splní jedno přání,
když mají to výročí…
"Máš-li ještě kousek tužby,
přej si za své dobré služby.


VI

Ve smlouvě ses upsala
krví svou, jak se to sluší,
abys peklu dodala
každoročně jednu duši.
Nedáš-li peklu tento vděk,
vrátí se tvůj pravý věk.
Až ta chvíle nastane,
tvá duše v pekle zůstane.
Jediné, co zlomit může
tuto kletbu, co ďas psal,
je, že by si někdo vzal
babu starou - kost a kůže.
Tak miloval tu podobu,
co hodí se jen do hrobu."


VII

"Marně spěcháš, pekelníče,
na mou duši nechvátej.
Co se další duše týče,
trpělivost chvilku měj.
Mám tu hosta, hned tu bude,
duši získá peklo rudé.
A já další roky zase
budu chodit ve své kráse…"
Čertovi hned svítí oči:
"Víš, lidi mnohé hříchy tropí.
Pekelník však nepochopí,
že ti na to chlapi skočí."
Sedl za stůl, hnáty klátí,
čeká jen, až host se vrátí…


VIII

Netrvalo dlouho a Martin zpátky byl.
Spokojený, hodně práce udělal.
Ani ve snu netušil,
co s krčmářkou čert usmlouval…
Krčmářka však byla milá,
hned se s pivem přitočila:
"Nechtěl by krasavec snad
karty tady s pánem hrát?"
Martin sice souhlasil,
v duchu si však říká:
Co ten tu dělá, proč jí tyká?
Rozmrzelost marně kryl.
Proč se plete do díla?
Snad mu krčma patřila?


IX

Krčmářka ho uklidní:
"Z toho si nic nedělej…
Je to partner obchodní,
hlavně hraj a vyhrávej!"
Martin však víc nežli hraní
věnoval se krásné paní.
Očima s ní v jedno splynul,
tři zlaťáky své už minul.
Další tři si rychle půjčil
od čerta, aniž se bál.
Velkou chybu udělal,
oděvem svým za ně ručil.
Umíte si představit,
jaký konec mohla mít


X

tahle hra, co spolu hráli
tři nerovní karbaníci?
Pocestného obehrály,
pekla síly, hanebníci…
Čert se chvástal ze zvyku:
"Něco vám došlo, mladíku!"
Těšil se na odpověď,
však jinou uslyšel hned.
"Došlo, že ji miluji
celým srdcem, celou duší,
a aniž to ona tuší,
vezmu si ji, slibuji!"
Pro čerta však jeho hlas
je jak šlápnutí na ocas.

O krásné krčmářce - II. část

21. května 2016 v 19:13 | Fanda :- ) Tylšar |  Veršované pohádky
XI

"Ale himlajs, došly prachy,
a teď by mě zajímalo…
Měl byste se klepat strachy,
vždyť to není zrovna málo."
Beze lsti Martin odpovídá:
"Snad mi půjčí, něco přidá
třeba tato krásná žena,
co je láskou přeplněna!"
"Já ne, rozum užívej!
Hospoda vydělá málo.
Půjčit ti? No to by hrálo!
Pána slušně požádej!
Bude-li mít slitování,
sám ti půjčí bez váhání…"


XII

Čert se v koutku pousmál,
v oku se mu zablýskalo.
"No, kdybys o to stál,
klidně půjčím natrvalo…
Ty budeš dost peněz mít,
já však budu něco chtít.
Jen něco, co dát mi smíš,
sám tomu nerozumíš.
Pro tebe to cenné není,
vůbec nic to neváží,
někdy to i překáží…
Tenhle kšeft tvůj život změní.
Po tři roky buď můj host,
můžeš vlastnit každý skvost.


XIII

A bonusem mohu dát
šenkýřky vřelou lásku k tomu.
Můžete si užívat
celý týden, dejme tomu…"
Martin kouká, nechápaje,
o co že se tady hraje.
Čertisko má toho dost,
no, tak tedy upřímnost:
"Martine, to není žert,
jméno mé tě udiví,
jsem Konfuoko ohnivý,
posel pekla, pravý čert.
A jak se na čerta sluší,
požaduji tvoji duši.


XIV

Také se mi pozdává,
je to, sakra, k čertu, fér.
Nabídka je lákavá,
buď to zaplať, nebo ber!"
"Což o to, konto se hodí,
peníze zas další plodí.
Na duši mi sotva sejde,
ale slečna - tohle nejde.
Miluji ji víc než sebe
a klidně i život dám,
všechno pro ni udělám,
přinesu jí modré z nebe.
Ale chci to z čisté lásky,
nikoli z pekelné sázky."


XV

Když krčmářka uslyšela
vše, co Martin povídal,
i v ní láska zahořela,
jak blesk z nebe cit v ní vzplál.
Srdce z ledu tato síla
rozehřála, naplnila
strachem, že by Martin propadl
peklu a moc špatně dopadl…
"Tu máš zlato, styď se!
Tvá ruka by odvlekla
čistou duši do pekla.
Apage satanas - Ďáble, kliď se!"
Zakřičela s hrůzou v hlase,
co tajfunu podobá se.


XVI

A co na to pekel slouha?
"Tu jsem skončil, jak to vidím,
ať je lásky noc dost dlouhá.
Ráno, to vám nezávidím.
Kdybyste však přesto chtěl
a obchod se mnou uzavřel,
jméno mé ať zazní zase,
se slečnou já vyrovnám se."
A s těmito slovy zmizel…
Ač Martin pranic rozuměl,
krčmářčin hlas mile zněl:
"S peklem bývá vždycky svízel.
Úpis ďáblu zlá je věc.
Vždy přijde den, kdy spadne klec."


XVII

A hned v dalším okamžiku,
jako by se léta znali,
v krčmářčině pokojíku
taje lásky poznávali…
Jaké to však probuzení,
snoubenka tu krásná není.
A místo ní baba, hrůza!
Kost a kůže, děsná lůza,
takovou neviděl svět.
Místo vlasů chlupů cáry,
roztrhaný oděv starý,
má nejméně tři sta let.
Jen vzpamatoval se více,
hned se pustil do babice:


XVIII

"Kam jsi snoubenku mou dala?
Ještě večer tady spala.
Že jsi, babo, čarovala?
Copak jsi s ní udělala?"
Krčmářka se rozplakala:
"Jak bych to nepovídala.
Od pekla ho zachráním
a on odvděčí se tím,
že slibuje hory, doly.
Ráno mě už nepoznává,
to má být ta láska pravá?
Až mě z toho srdce bolí.
Nevadí, že nejsem krásná.
Ač na chvíli, já byla šťastná!"


XIX

Sametový její hlas
povědomě něžně zněl.
Připomněl večerní čas,
tu se Martin zastyděl.
A že v něm jen dobro bylo,
svědomí se probudilo.
Vždyť láska i zlé překoná,
udělá to, co se má?
Řekl si: Budu se ženit!
Snoubenku mám s milým hlasem,
ostatní se poddá časem.
Začal slova v činy měnit.
Za chvíli už pospíchali
do kostela, by se vzali.


XX

I peklo se zajímalo
o obchod, co ztratilo,
o to, co se tady stalo,
proto čerta vrátilo
do krčmy, aby se jal
dokončit, co započal.
Škodolibý úsměv v tváři:
To se zase peklu daří,
pekelník si pomyslel.
Dnes mám výjimečný den,
budu štědře odměněn.
Kdo by starou babu chtěl?
Za chvíli dokončím práci
a bude čas na legraci…


XXI

A co naši snoubenci?
Za ruce se nyní drží.
Prsty v pevném spletenci,
v kostele, v té stavbě boží.
Sotvaže si řekli ano,
hned jim bylo požehnáno.
Nejvyšší nebeský král
čáry pekla zpátky vzal.
Čertu oznámil své dílo,
ten zlostí bez sebe byl,
alkohol do sebe lil,
nic na věci to nezměnilo.
S nevěstou nastala změna,
je z ní opět krásná žena.


XXII

Čert dál chlastal kořalku,
pryč je čas, kdy se jen smál.
Nadával na morálku:
"Aby ji sám Satan vzal!
Čert se tu dře život celý,
jak mu zákon ohně velí.
Snaží se a investuje,
dokonalé pikle kuje.
Zájmy pekla dobře hájí,"
povzdechl si tence.
"A pak přijde konkurence,
jeden zázrak, vše je v háji!"
A jen pro pořádek, milí,
M + K pak šťastně žili…

Poklad

19. května 2016 v 21:47 | Fanda :-) Tylšar |  Verše z počátků
Poklad
=====

Kdybych moc velkou měl
a mohlo se to stát…
Tak poklad skvělý chtěl
bych Tobě taky dát…

Já nedal bych Ti peníze,
co přinášejí naději…
Ty vedou lidstvo do krize
a v bankách cenu ztrácejí…

Já nedal bych Ti zlato,
stříbro či drahé kamení…
Zlodějům stojí za to
ukrást to lesklé mámení…

Já nedal bych Ti věci,
ba ani staré umění…
Ty stráví oheň v peci
a čas na prach promění…

Já dal bych Ti darem zdraví,
hned do vínku Tvého…
Vždyť víš, že se praví,
zdraví je základ všeho…

A taky štěstí, co nepomíjí,
však ne ve hře štěstí mít…
Ba ani štěstí v loterii,
ale v životě šťastný být…

A určitě bych přidal lásku,
tu, co přenáší i hory…
Dvě srdíčka na oblázku,
paseku provoněnou bory…

A k lásce patří také víra,
jen s ní má člověk naději…
Naděje nikdy neumírá,
s vírou se žije snadněji…

Pak už jen stálou pohodu,
co naplní všechny Tvé dny…
K radosti tisíc důvodů,
splněné nejtajnější sny…

I když dát vše Ti nemohu,
osud má v rukou každý sám…
Slovem či veršem pomohu
a jeden dárek posílám…

S tím dárkem Ti bude skvěle,
i když se Ti něco stalo…
Dávám Ti sebe za přítele,
a věř, že to není málo…

Jsem přítel Tvůj v každém čase,
v dobrém i špatném, vždy mě najdeš…
Můžeš se svěřit, napsat zase,
když na můj profil zajdeš…

Najdeš mě tam zas a znova,
spojují nás nitě sítě…
Mé přátelství je víc než slova,
příteli můj - vážím si Tě!

Koleje

16. května 2016 v 22:45 | Fanda :-) Tylšar |  Verše
Koleje
=====

Dva štíhlé pásy kolejnic
jsou symbolem cestování…
Ubíhají dálkám vstříc,
pražce jim v tom marně brání…

Říká se, že rozchod mají
(dvou kolejnic vzdálenost)…
Na obzoru se potkávají
a aby to nebylo dost…

Tak prý jsou to rovnoběžky,
co vzdálenost si udržují…
Však už od doby konězpřežky
lidé o tom pochybují…

Stačí pohled do dálky,
kolejnice k sobě míří…
Rychlodráhy, lokálky,
směrem k nám se kolej šíří…

Učenci se usmívají,
že prý je to klam pouhý …
Svoje teorie mají,
tuláci zas svoje touhy…

Ať je to tak nebo tak,
koleje jsou fenoménem…
Jezdí po nich každý vlak
a je stále nad problémem…

Města, státy, světadíly,
koleje vždy cíl svůj mají…
Směřují i k tvému cíli,
lidem k sobě pomáhají…

Žena a muž

15. května 2016 v 19:16 | Fanda :-) Tylšar |  Verše

Žena a muž
=========

Žena a muž jsou zázrak malý…
Dva magnetu protipóly,
figurky šachů na bitevním poli…
Impuls, co blesku sílu dodá,
a ten strom statný skolí…
Nůž, co chléb hladí, řeže, bodá,
ohnivá voda,
rozporná shoda,
kyselá soda,
bez síly Yoda…
To vše se s láskou poddá
a vytváří pár dokonalý.

Psala jsi mi

9. května 2016 v 23:08 | Fanda :-) Tylšar |  Verše
Psala jsi mi
========

Psala jsi mi o své lázni,
když proudy sprchy pružné tělo,
jak mé prsty hladily…
A tvé tělo, něhu chtělo,
touhy vlna za chvíli,
jak famfára ti v mysli zazní…

Psala jsi mi o svém přání,
mít ruku ve svém vlhkém klíně,
a druhou držet moji dlaň.
I já byl z toho ve vteřině,
ztuhlý a zaplatil daň
myšlenek na milování.

Psala jsi mi, co bys chtěla,
a já tam, s tebou v mysli byl.
Cítil jsem tvůj tep i dech,
jenž ve mně touhu probudil.
Zpěv andělů, jemný vzdech…
Víš ty, co to se mnou dělá?

Růže

6. května 2016 v 9:25 | Fanda :-) Tylšar |  Verše z počátků
Růže
====

Lidé královnou ji zvou,
bez krále vládne světu…
Pokorně čeká dobu svou,
nejvíce patří k létu…

Královsky rudý šat,
či sněhobílý hermelín…
Znamení lásky umí dát,
z duše odežene stín…

Růžově něžná může být,
či žlutá třeba z Texasu…
Při její vůni dá se snít
a myslet jenom na krásu…

Však krásná i krutá může být,
někdy i krev tvou proleje…
Trny jak dýky mohou tít,
když dostanou se do děje…

Však především je poslem lásky,
tak květomluva praví…
Kytička růží bez - nadsázky
náladu rychle spraví…

Růže a žena patří k sobě,
to pravda je odvěká…
Svět svojí krásou zdobí obě
a těší srdce člověka…

PS: Tahle je pro Tebe...



Májový déšť

5. května 2016 v 6:25 | Fanda :-) Tylšar |  Verše

Májový déšť
==========

Kapka přistála ti na tváři…
Je jako perla v drahé broži.
Barvami světla všemi hraje
ten první posel deště máje.
Bojovník, co hradby boří,
beze zbraní, vášní hoří.
Vítězství barvy zazáří…

Tři kapky hladí tvoji šíji…
Zachvěla ses, jak při polibku.
Voda na kůži hřeje, chladí,
k dovádění tvé tělo svádí.
Měníš se v malou zlatou rybku,
co nezná nachlazení, chřipku.
Kapky se v jemné proudy slijí…

Déšť ti po celém těle buší…
Na protest lidstvu, světu.
Beze slov petici svou hlásá,
nemá se skrývat pravá krása.
Obnažuje tvou siluetu,
ohromen vyslovuji větu:
"Májový déšť ti, lásko, sluší…"

Polibek

3. května 2016 v 16:40 | Fanda :-) Tylšar |  Verše z počátků
Polibek
======

Ve stínu vůně šeříků,
když soumrak přikryl kraj…
Nastal čas lehkých svetříků,
čas lásky, měsíc máj…

V tom stínu stojí lavička,
a není ledajaká…
Je útulná, je maličká,
k polibkům páry láká…

Když dva se na ni posadí,
tak v kouzelnou se změní…
On úsměvem ji pohladí
v těsném těl přitulení…

I rty jsou si mnohem blíž,
zasněný pohled očí…
A za chvilinku pouhou již
už vzájemně se smočí…

Ten dotek tě až zamrazí,
ač jemný je jak peří…
Silná touha s ním přichází,
v lásku hned každý věří…

Má vůni jara a chuti příval,
je opojný jak konopí…
Jen ten, kdo někdy z lásky líbal,
jen ten tu krásu pochopí…
------------------------------------

Až i ty lavičku uvidíš,
ať láska tvá je vedle tebe…
Ať srdce i rty jsou si blíž,
ať poznáte sedmé nebe…

Ženy v máji

2. května 2016 v 7:17 | Fanda :-) Tylšar |  Verše

Ženy v máji
=========

Nejhezčí jsou ženy v máji,
když u moci je lásky čas...
Básníci to dobře znají,
milenci slyší jeho hlas...

Jarní vánek čechrá vlasy
a hladí jejich ramena...
Pevná ňadra, štíhlé pasy,
zadečky i kolena...

Pro oči je pastva, svátek,
když sluníčko přidá jasu...
Mají šaty z jemných látek,
které prozrazují krásu...

Nejhezčí jsou ženy v máji,
dívky, slečny, dámy, paní...
Mně nádherné sny se zdají
o ženách a milování...

Milí čtenáři

2. května 2016 v 7:13 | Fanda :-) Tylšar |  Archiv
Milí čtenáři mého blogu!

Dodneska jsem zveřejňoval každý den jednu básničku.
To proto, že jsem nemusel do práce.

Dnes se do zaměstnání vracím a nastupuju na první ze svých nepravidelných směn.
Proto se zde budu vyskytovat méně často. Přesto se budu snažit doplňovat obsah alespoň jednou týdně.

A abych neměl jen špatné zprávy - jsou i dobré.
Můžete mě zase potkávat na jihočeských tratích a třeba se se mnou vyfotit, jako slečna na obrázku, která mi fotku i poslala.

Váš Fanda :-) Jahodový básník


1. Máj

1. května 2016 v 8:17 | Fanda :-) Tylšar |  Verše z počátků

1. Máj
=====

A je tu máj - měsíc květů,
zmrzlých mužů, krásných dní…
On přivede nás k létu,
píseň lásky všude zní…

Beze slov, jen pro něj, pro ni,
nejkrásnější něžnou větou…
Šeříky omamně voní,
i stromy už zase kvetou…

Lákají nás chladným stínem,
pod kvetoucí větvoví,
k polibkům, co voní vínem,
srdce víc ti napoví…

Tak už jdi a třešeň najdi,
za ruku vem lásku svoji…
Klidně si i trochu zajdi,
těch pár kroků za to stojí…

První máj své kouzlo má,
a doslova za hubičku,
zdraví, krásu, lásku dá,
na slunci i při měsíčku…

Tak nešetři svá políbení,
vždyť rty jako motýlí křídla
běžný den na svátek změní,
otevřou rozkoší vřídla…